První linka z Prahy do Curychu s přípojem dále do Toronta startuje z Prahy před půl sedmou ráno. K tomu osm hodin nad Atlantikem a dalších pět hodin za volantem, aby se člověk dostal včas do Ottawy na pozdní večeři s kolegou z Kanadské komise pro jadernou bezpečnost (CNSC), no, a hned je z toho hodně dlouhý den, o časovém posunu raději ani nemluvě. Ale mluvit se naopak dá o neskutečném obdivu ze strany Kanaďanů, kteří nejdříve nechápali, ale pak vyzvídali … jak že to prý s těmi středoškoláky děláme. Není divu, když na všech setkáních jedna studentka z naší školy odprezentuje svou část výzkumu a plnohodnotně se účastní diskusí. Jako ano, očka kanadských kolegů na naši studentku mrkala a možnost zaměstnání v Kanadě v jaderném průmyslu byla hned na stole. Asi by bylo dobře ještě trochu studovat, třeba na naší partnerské fakultě, už kvůli zářezu v životopisu, ale že zájem o šikovné mladé techniky roste, to je všude na světě stejné. Jako jo, Kanada je dobrá, bydlení a lidé super, snad tedy až na ty šílené vzdálenosti v téhle rozlehlé zemi. Takže bez auta ani ránu. Naše technická setkání na CNSC v Ottawě byla jednak o betonu v jaderných zařízeních, ale také o výstavbě a způsobu licencování nových SMR, což je pro Česko hodně zajímavé téma. To, že Kanada jde tvrdě za svým snem o SMR, jsme viděli v areálu jaderné elektrárny Darlington na břehu jezera Ontario, kde je hotová základová deska a v dnešních dnech finišuje proces vydání licence, tedy povolení, pro započetí výstavby jaderných částí projektu SMR. Naopak v jaderné elektrárně Pickering, která, stejně jako všechny jaderné elektrárny v Kanadě, používá domácí reaktory CANDU, jsme zažili poslední dny reaktoru Pickering 1, který bude za čtyři dny po padesáti letech služby navždy odstaven. V dalších elektrárnách zase probíhají úpravy pro další provozování. V návaznosti k tomuto jsme s kolegy v kanadské verzi naší Řeže, tedy v Kanadských jaderných laboratořích (CNL) v Chalk River, diskutovali vzájemný pokrok ve vývoji metod pro prodlužování životnosti kritických betonových částí jaderných elektráren. CNL je společně s ČVUT a Centrem výzkumu Řež v této oblasti velmi aktivní. Prostě i po těchto zkušenostech z první ruky je jasné, že jaderný průmysl je záruka perspektivního zaměstnání. Jo, a mimochodem, velmi pravděpodobně naši školu v dohledné době navštíví jedna z ředitelek Kanadské komise pro jadernou bezpečnost (CNSC), prý chce vidět, odkud se berou tak šikovní studenti.

 

První zářijový týden odjeli třídy 1.D a 1.E na adaptační kurz do Horních Albeřic ve východních Krkonoších. Počasí nám přálo a proto kurz proběhl podle programu, mohli jsme být hodně na čerstvém vzduchu při společných hrách, nebo při výletech.

První den jsme navštívili Muzeum Vápenka, další den jsme se podívali do Žacléře do Hornického muzea. Poslední den proběhla sportovní hra s vědomostními otázkami. Místo pro ubytování bylo moc pěkné a studenti si pochvalovali místní výbornou kuchyni pana kuchaře. Vše proběhlo ke spokojenosti všech zúčastněných.