Z historie Vyšší odborné školy stavební a Střední průmyslové školy stavební v Praze 1, Dušní 17

Čas nezdržitelně běží, a to nejen v životě lidském. Čas, který nelze zastavit. Čas. ….

Zní to až neuvěřitelně, ale v letošním roce si připomínáme již 175. výročí založení první česko-německé odborné školy v Praze, tedy školy, ze které postupem doby vznikly pražské průmyslové školy sekce strojní, stavební a chemické.  Na první pohled se zdá, že tato škola nemá s námi nic společného , ale opak je pravdou. Pokud bychom chtěli ve vzpomínkách na prvopočátky našeho ústavu zabrousit hodně hluboko do historie, nezbývá nám než zmínit právě rok 1837, kdy byla při klášteru sv.Havla na Starém Městě pražském tato škola zřízena. Nešlo sice o přímého „předka“ naší současné školy, ale je důležité si uvědomit společný počátek vývojové linie.

Roku 1857 škola přesídlila do budovy české reálky v Panské ulici a profilovala se jako první pražská průmyslová škola. Jejím ředitelem se nestal nikdo menší než slavný Jan Evangelista Purkyně.  V roce 1873 byla škola reorganizována na denní dvouletou průmyslovou školu strojnickou a stavební s celodenním vyučováním a v roce 1890 se konečně přestěhovala do nově postavené budovy v Betlémské ulici. Postupem času se měnila i její struktura školy. V roce 1945 se oddělila stavební sekce a už pod novým oficiálním názvem Státní průmyslová škola stavební v Praze dostala do užívání budovu ve Zborovské ulici.

V roce 1956 pak bylo rozhodnuto, že specializované studijní obory dopravních a vodohospodářských staveb se oddělí a budou svěřeny nově vzniklé škole, jejíž sídlo bylo v Hloubětíně. Dostalo se jí jasného pojmenování 2. Průmyslová škola stavební v Praze.  Zde už je možné hovořit skutečně o "naší" škole - školní rok 1956/57  byl tedy jejím rokem startovním.

Řízením nově vzniklé školy byla pověřena Marie Krajčová, kterou po roce vystřídal už jako ředitel Václav Šulc, který si tuto funkci podržel až do roku 1974, kdy odešel do starobního důchodu. S jeho jménem je spojeno i  přestěhování školy do nového působiště: od 1. září 1960 škola sídlí na své současné adrese, v Dušní ulici čp. 17 na Starém Městě pražském. Tato budova byla postavena v letech 1922-24 podle plánů stavební firmy Nejedlý a Řehák. Autorem projektu byl významný český architekt Emil Králíček, představitel secese a kubismu. A právě prvky kubismu je možné najít na budově naší školy. Styl průčelí je navíc i dokladem moderního klasicismus s jasným vlivem  prací Jože Plečnika.

Stavba původně nebyla projektována pro školské účely. V budově v Dušní po jejím dokončení sídlilo Ministerstvo unifikací, tedy ministerstvo pro sjednocení zákonodárství a organizace správy v Československé republice. Současně s ním zde sídlil i ústavní soud, který se později přestěhoval do Brna. Po druhé světové válce zde krátce sídlilo Ministerstvo vnitřního obchodu a později zde měl úřadovny ONV pro Prahu 1.

V roce 1958 bylo rozhodnuto, že budova připadne naší škole a začalo se s rozsáhlou rekonstrukcí, na níž se podíleli i naši žáci v rámci odborné praxe  a letních brigád. Všichni pracovníci školy i žáci se do nové budovy v centru Prahy těšili. A na novém působišti se měla škola čile k světu. O žáky v té době nebyla nouze, stavební společnosti se rozvíjely a měly zájem se školou úzce spolupracovat. Škola v té době uzavřela např. patronátní smlouvu s podnikem Stavby silnic a železnic, v průběhu 60. let se pak rozvíjela spolupráce s podobně orientovanými středními školami v Magdeburku a v Záhřebu. Podle svědectví řady pamětníků nešlo o pouhé poklonkování tehdejší "družební" módě, ale o skutečně plodnou a oboustranně přínosnou spolupráci. Stejně úspěšná byl i spolupráce s odbornou školou v nizozemském Hoornu. Navíc zde žáci v praxi uplatnili  své znalosti cizího jazyka, jehož výuka byla na naší škole i v dobách totalitních tradicí.

Roku 1974 byl na místo ředitele školy jmenován dosavadní zástupce ředitele Ing. Jiří Dvořák. Za doby jeho působení došlo k dalšímu rozvoji školy. V roce 1984 se vedle stávajících oborů dopravních a vodohospodářských staveb začal nově vyučovat  i obor pozemní stavitelství. Současně byly do školy převedeny všechny třídy dálkového studia ze zrušené SPŠ stavební pro pracující na Praze 5. To vše mělo za následek zvýšený počet žáků a škola dále úspěšně vzkvétala. I proto mohla svépomocí upravit starou chalupu ve Špindlerově Mlýně, kterou jí věnoval ředitel Šulc. Po její generální rekonstrukci ji škola využívala k rekreačním účelům i k pořádání lyžařských výcvikových kurzů. V té době škola také spravovala a stavebně vylepšovala loděnici v Praze-Braníku. Všechny tyto aktivity  byly i v dobách socialismu přínosnými mimoškolními aktivitami.

Významným mezníkem v dějinách školy, stejně jako celé země, byly  události 17. listopadu 1989, na které reagovali zaměstnanci i žáci spontánně a jednotně, což bylo odrazem vnitřní atmosféry školy. Sluší se poznamenat, že vedení školy si udrželo v oněch pohnutých dobách plnou důvěru profesorského sboru.

Od 1. ledna 1991 se škola stala právním subjektem. Na požadavky doby reagovala mimojiné zřízením nových učeben pro výuku výpočetní techniky. Zároveň však  musela v rámci restitucí odevzdat budovu v Sochorově ulici, kde dosud  spravovala svůj vlastní internát. 

Válka na Balkáně pak zpřetrhala více jak pětadvacetileté svazky s družební školou v Záhřebu a i spolupráce s obdobně orientovanou školou v Nizozemsku bohužel skončila.

Z ekonomických důvodů se škola musela vzdát loděnice v Braníku a školní chata ve Špindlerově Mlýně byla dána do dlouhodobého ekonomického pronájmu.

V červnu 1998 odešel do důchodu ředitel školy Ing. Jiří Dvořák, prozatímním ředitelem se stal Ing. Jaroslav Ulma. Od 1.ledna následujícího roku byl pak do funkce jmenován Ing. Jaroslav Petrásek, dlouholetý člen profesorského sboru školy. S jeho jménem je spojena i změna zřizovatele. V roce 2001 byly školy převedeny pod kraje a novým zřizovatelem školy se stalo hlavní město Praha.

Rok 2002 a letní povodně. Událost, která ovlivnila život celé školy. Škola ležící v blízkosti Vltavy byla v době vrcholící povodňové situace zasažena. Suterén školní budovy byl zcela zaplaven vodou. Celkové škody byly odhadnuty na 2,5 milionu korun. Zničen byl nedávno dobudovaný gymnastický sál pro výuku tělesné výchovy, stejně jako zařízení rozmnožovny a kotelny. Rovněž archív školy, který byl umístěn v suterénu, padl za oběť zkáze. A s ním i řada důležitých materialů a původních dokumentů týkajících se minulosti naší školy. Nasazení pedagogického sboru, který v době prázdnin přispěchal své škole na pomoc, bylo příkladné. Jen jejich zásluhou se mohlo začít v září ve škole znovu učit. Práce na obnově školy však trvaly až do zimy 2002 a finančně se na nich vedle zřizovatele podílely i stavební firmy, které ke škole měly vždy dobrý vztah. Je určitě na místě i zde jim ještě jednou poděkovat.

Během školního roku roku 2006/2007 škola oslavila padesát let své existence. Při této příležitosti bylo vydáno pamětní CD, oslavy vyvrcholily shromážděním a koncertem v blízkém kostele sv.Šimona a Judy. Tento školní rok byl i posledním rokem Ing. Petráska ve funkci ředitele školy, v létě odešel do důchodu a ve funkci jej  od 1. srpna 2007 vystřídala PaedDr. Marie Kopečná.

Škola, která má stabilní pedagogické zázemí  i dostatek žáků, začíná měnit svou tvář. Od roku 2008 proběhla řada oprav (např. výměna oken v části do vnitrobloku včetně zateplení budovy) a modernizací (např.byl zvýšen počet učeben ICT a řada kmenových učeben byla vybavena moderní technikou), které byly završeny nejrozsáhlejší rekonstrukcí v celé její historii a trvale probíhá zásadní renovace a modernizace jejího vnitřního vybavení.

V roce 2010 byla škola zařazena do sítě škol s titulem Autodesk Academia. Naši žáci tak mají možnost získat stejnojmenný mezinárodně platný certifikát.

Je možná i trochu symbolické, že v roce, kdy škola slaví 55. výročí od svého založení, rozšiřuje svoji vzdělávací nabídku o možnost studia na vyšší odborné škole.  Tím poskytuje možnost žákům získal ucelené vzdělání v oboru Stavebnictví.

Vyšší odborná škola stavební a  Střední stavební průmyslová škola v Dušní tak v plném zdraví a síle oslavila pětapadesát let od svého vzniku, pětapadesát let, během nichž se stala neodmyslitelnou součástí systému pražských středních škol. Na svou “alma mater” vděčně vzpomíná mnoho absolventů, kteří se uplatnili v praxi na nejrůznějších pozicích a kteří dál šíří dobré jméno naší školy.