Neorenesanční fasáda budovy Národního muzea před námi otevřela překrásnou schodišťovou halu, ve které jsme se věnovali medailonům s podobiznami 32 panovníků. Neunikly nám ani bronzové plastiky či dekorativní prosklený strop. Prohlédli jsme si i malířskou výzdobu a vysvětlili si souvislosti. V Panteonu nás zaujala dlažba s dynamickým radiálním vzorem. Portrétní galerie bust a soch nám přinesla soutěž: Kdo je kdo? Na lunetových malbách jsme poznali Přemysla Oráče, Karla IV., nepoznali jsme J.A. Komenského. Naše společná prohlídka skončila ve zpřístupněném prostoru nad Panteonem, kde je úžasný výhled na Prahu. Potom jsme se již rozeběhli většinou za zvířaty, za pletvákem Myšokem. Plejtvák myšok v Národním muzeu už není jen kostrou! Díky nové aplikaci ho uvidíte jako živého pod vodní hladinou.

 

Žáci 3.D POS a 3.C BIM navštívili stavbu bytového domu na Harfě. Stavbyvedoucí ze společnosti PP53, a.s. nás provedli celou stavbou. Ukázali nám postupně všechny části stavby- žb konstrukce- vázaní výztuže, bednění, zděné konstrukce, schodiště, instalační jádra, omítky a okna. Stavbu jsme si měli možnost projít s výkresy a porovnat se skutečným provedením. Pan stavbyvedoucí nám vše podrobně vysvětlil a zodpověděl naše dotazy. Exkurze byla velice zajímavá a přínosná.

 

V Česku se budou stavět nové bloky jaderných elektráren v dobrých lokalitách. Budou se ale stavět i SMR, a to v oblastech, kde například zemětřesení, i když jen, doufejme, teoreticky, by mohlo způsobovat nepříjemné změny na nosných konstrukcích. Všechno je to o podloží a jeho chování. Jestli někdo chce studovat zemětřesení, tak nejlepší školy a rovnou i jakýsi trenažér najde v Japonsku. Je to úplný all inclusive, tedy k zemětřesení navrch také tajfuny (vítr přes 200 km/h a k tomu denní úhrn srážek i 750 mm), tedy rovnou i bleskové povodně a sesuvy půdy, no a samozřejmě bonus … tsunami. Takže, jestli se někdo skutečně zajímá o problematiku SMR a jejich bezpečný provoz, je vhodné se podívat na místa, kde se o extrémech nežertuje, a to je právě v Japonsku. V Japonsku se s SMR sice nepočítá, ale vědí tam o jejich návrhu úplně všechno. No, takže, jestli seznámení s tajfunem a přívalovým deštěm (spíše přívalovým vodopádem z nebe) proběhlo už během prvního přestupu v Taipei, tak zemětřesení bylo zažito o pár dní později přímo v Tokiu. Klid, klid, a z ničeho nic bum. Jako by z baráku byl najednou boxovací pytel, který dostával slušnou nakládačku. Ale ustál to. Život šel dál jakoby nic. Jak se navrhují konstrukce jaderných elektráren na zemětřesení a tsunami jsme si prohlédli na dvou nejextrémnějších místech Japonska, a to v jaderných elektrárnách Hamaoka a Fukushima 1 (tedy Fukušima daj iči. Existuje totiž i Fukushima 2, tedy daj ni). Hamaoka je zajímavá umístěním v oblasti, kde se očekává výška tsunami až dvacet pět metrů a mega zemětřesení, vše způsobené tzv. Nankai megaquake, tedy odpálením třech podmořských zemětřesení najednou. Tomu odpovídá obrovská stěna proti tsunami, výkonné pumpy a zesilování nosných konstrukcí. Fukušima 1 zažila své a slouží nyní jako důkaz, že příroda je přemocná. Při prohlídce areálu, kde jsou dodnes vidět roztrhané ocelové konstrukce, zdemolované mohutné železobetonové stěny, jako jo, člověk velmi bedlivě poslouchá, když se baví s tamními dělníky a projektanty, kteří likvidují následky mohutného zemětřesení a následné tsunami. Ve výzkumných centrech jsme viděli, jak se vyvíjejí nová opatření a na univerzitách, jak se třeba tvoří digitální dvojčata celých měst. Když pár dní po skutečném zemětřesení vidíte na monitorech počítačů simulaci zemětřesení v městě Yokohama, jak domy tančí, některé zčervenají, tedy se pravděpodobně zřítí, tak jen s úžasem sledujete, jak důkladné jsou přípravy na extrémní situace, kdy se dopředu připravují cesty pro záchranné sbory k postiženým místům, a to právě trasami, které se vyhýbají zčervenalým budovám. Že to však jsou všechno jen detailní přípravy na něco velikého, je vidět ze staletí starých chrámů a budov, které stále po všech těch tajfunech a zemětřeseních stojí. A také je to vidět z nerušené večerní zábavy v hospůdkách a restauracích, kde v bezpečí dobře navržených konstrukcí je náhlé zachvění budovy jen dalším důvodem k připití si třeba lahodným saké, nebo prostě pivkem. Takže kdo by v budoucnu chtěl přispět k bezpečnému návrhu našich jaderných elektráren a SMR na extrémní situace, ať studuje dynamiku na naší partnerské Fakultě stavební ČVUT a na doktorské studium se posune třeba na Tokijskou univerzitu nebo na Yokohama National University, kde jsou díky našim studentským ambasadorům, kteří perfektně reprezentují naši školu, dveře již nyní fakticky dokořán otevřené.