Ve francouzském Aix-en-Provence a centru francouzského jaderného výzkumu CEA v Cadarache proběhlo další mezinárodní setkání projektu ACES týkajícího se zajištění dlouhodobého provozu evropských jaderných zařízení. Na těchto setkáních společně diskutují zástupci jaderného průmyslu, provozovatelé jaderných zařízení, zástupci výzkumných organizací a technických univerzit a, ano, díky naší spolupráci s Fakultou stavební ČVUT také zástupci jedné průmyslovky, té naší. Být součástí těchto mezinárodních projektů dokazuje, že ČVUT v Praze je v tomto oboru světovou špičkou. Zde je však zajímavé sledovat, co se myslí tou světovou špičkou. Mohly by to být různé světové žebříčky univerzit, což je pravda, ale ne tak úplně. Z pohledu budoucích zaměstnavatelů, tedy soukromých a státních firem a státních organizací, jsou mediálně známé světové žebříčky technických univerzit zajímavé tak nějak druhotně, kdy samozřejmě na lepších univerzitách získáte lepší absolventy. Prvořadá je totiž okamžitá použitelnost absolventů, kdy velkou roli hrají znalosti, dovednosti a osobní zkušenosti absolventů v tom daném oboru. Tím se nemyslí rutinní dovednosti z dlouhodobých brigád a přivýdělků při studiu, kdy tím studium spíše trpí a absolvent sám sebe v konci okrádá o fajnové pracovní příležitosti. Myslí se tím právě osobní účast na různých vybraných projektech, kdy student si vedle studia rozšiřuje znalosti a třeba i získává své vlastní kontakty. A ty se v životě cení snad nejvíce. Takže i během setkání projektu ACES měli naši studenti možnost si popovídat se zaměstnanci jaderných elektráren a různých organizací, sami se prezentovali a aktivně účastnili dílčích aktivit. A právě toto dělá z Fakulty stavební ČVUT tu skutečnou světovou špičku, kdy studenti její partnerské průmyslovky, té naší, se již dopředu seznamují s problematikou a poznávají mezinárodní týmy. Je pak samozřejmé, že o absolventy naší průmyslovky je zájem, a pro Českou republiku nebezpečně i ze zahraničí. Prostě skrz naší partnerskou fakultu se z průmky v Dušní stává světová značka. No, ale zpátky nohama na zem. Zásadní bylo vidět tokamak projektu ITER a prstenec, ve kterém jednou budou stovky milionů stupňů Celsia, vidět závodní dráhu pro formule, četnickou stanici a být prvními zákazníky sezóny jedné picošky v Saint-Tropez, a vůbec si to všechno užít s prima partou lidí, včetně všemožných gurmánských specialit.

Se studenty čtvrtého ročníku třídy 4.D jsme v rámci hodiny urbanismu navštívili výstavu „Čí je to problém, bezdomovectví mezi New Yorkem a Prahou“ v pražské galerii VIPER. Výstavou nás provedla paní architektka Karolína Kripnerová, z organizace Architekti bez hranic, která se tímto tématem dlouhodobě zabývá. Výstava nám všem otevřela oči. Kdo se za tímto označením „člověk bez domova“ skrývá? Může to být kdokoliv z nás, nejsou to jen alkoholici, většina lidí, si tuto situaci dobrovolně nevybrala. Toto téma není jen sociální a politické, ale i my technicky zaměření - architekti a inženýři - můžeme svým pohledem, svoji dovedností k tomuto tématu přispět. Na výstavě studenti reagovali a ptali se na věci, které je zajímali, náměty a nápady potom zpracovali do společného plakátu.