Odborné soutěže už tradičně zahájilo školní kolo programu ENERSOL, kterého se zúčastnilo 18 žáků ze tříd 1. - 3. ročníku. Do celopražského kola postoupili K. Veselovský a T. Pauček s pracemi „Geotermální elektrárna“, resp. „Tepelné čerpadlo“. V doprovodné kategorii představila A. Řeháková kalendář s tématikou přehrad.

Dále postoupili T. Zedník Tomáš, který se zabýval využitím solárních panelů v autobusové dopravě, M. Bílek Marek s prací o problémech panelových domů z hlediska energetických úspor a D. Bešta s literárním pojednáním „Les je kámoš… ne koš“. Poslední tři jmenovaní prezentovali své práce na celopražské konferenci a T. Zedník se stal členem vybraného pražského týmu, který reprezentoval hlavní město na celostátní přehlídce v Mohelnici a postoupil do mezinárodního kola přehlídky v Jihlavě.

Soutěž modelů rodinných domů proběhla ve třetím březnovém týdnu. Zadání modelů odpovídalo podmínkám ročníkového projektu, v němž měli třeťáci se zaměřením POS navrhnout rodinný dům pro čtyřčlennou rodinu (rodiče + dvě děti) s provozovnou malého rozsahu, částečně podsklepený, a to v měřítku 1:50. Cenu žáků a přátel školy získal Michal Jirák (1. místo), 2. místo obsadil L. Fryč (oba ze třídy 3. C) a 3. místo získal V. Kordovský (3. A). Odborná porota udělila tentokrát dvě první ceny a žádnou druhou a třetí. Za své projekty a modely je získali V. Kordovský a M. Urban (oba 3. B).

Předchozí soutěži zdařile konkuruje soutěžní výstava modelů vodohospodářských staveb žáků 3. C. Jejich zadání bylo tentokrát takřka bez omezení, a tak se zde sešly modely vodních nádrží, vodojemů historických i moderních, podzemních i nadzemních, rekultivace malých vodních toků. Jako nejlepší ohodnotila porota precizní model Popovického rybníka D. Plašila, který postoupil do školního kola SOČ. Druhé místo získala Z. Krejzová s velmi dobře provedeným modelem přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Porotu zaujaly též modely vodojemů, které představila A. Stachová a přisoudila jim 3. místo.  Stejně jako v loňském roce byli patrony této soutěže pracovníci katedry Hydrotechniky ČVUT doc. Ing. Ladislav Satrapa, CSc. a Ing. Milan Zukal, Ph.D., kteří společně s ředitelkou školy předali vítězi putovní pohár a další věcné ceny. Potom setrvali s budoucími „vodaři“ v zajímavé diskusi na odborná témata a potěšilo nás, že v ní naši žáci obstáli a projevili nejen zájem o svůj obor, ale též velmi dobré a fundované znalosti.

Odborné zápolení žáků pak vyvrcholilo školním kolem Studentské odborné činnosti (SOČ). Porota ve složení Ing. Kateřina Městková, Bc.  Petr Studnička a Mgr. Jana Jurošková posuzovala práce ze tří soutěžních kategorií: 7. Zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství, 9. Strojírenství, hutnictví, doprava a průmyslový design a 11. Stavebnictví, architektura a design interiérů. Jako nejlepší práci porota vybrala projekt „Divadlo SAXO“ J. Smejkala ze 4. B. Architektonická studie a projekt divadla Saxo  v Praze 8 - Holešovicích je velmi zdařilý, architektonicky vyvážený. Originální návrh odhlučnění objektu od  rušné křižovatky Argentinská- Plynární a symbolický název divadla  zaujal všechny členy poroty. Druhé místo obsadil D. Plašil ze třídy 3. V s detailně vypracovaným modelem Popovického rybníka a projektem ozelenění okolí této vodní nádrže. Hodnotný projekt byl konzultován odborníky z ČVUT a bude pravděpodobně i realizován.  Autoři obou těchto prací budou reprezentovat školu v celopražském kole. Druhé a třetí místo obsadili shodně D. Skuhra z 2. A a M. Jirák z 3. C.

V úterý 10. března se vydala skupina lyžařských nadšenců z řad žáků a jejich pedagogický doprovod pod vedením Ing. M. Chramosty za sněhem do Zillertalských Alp, které tvoří hranici Rakouska a Itálie. Základnu poskytl příjemný rodinný penzión v jihotyrolské vesnici  Rodeneck nedaleko Brixenu. Odtud se po čtyři dny vydával autobus do jednotlivých lyžařských center. První den byl sice slunečný, ale poněkud větrný, a tak první lyžovačku přerušovaly výpadky sedačkové lanovky, která se při každém větším náporu větru automaticky zastavovala. Houpání vysoko nad sjezdovkou v Jochtalu nebylo moc příjemné. Ale protože toto středisko je spojeno s oblastí Gitschberg , zvolili někteří pro odpolední lyžování tamní upravené sjezdovky. Druhý den byl cílem Klausberg, kde nás jednotlivé lanovky vyvezly až do výšky 2 510 m. Pohled do údolí a na horské velikány kolem byl nádherný. Asi nejhezčí den jsme prožili ve Speikbodenu . Užívali jsme si azurovou oblohu, bezvětří, jako všude v Itálii perfektně upravené sjezdovky a z nejvyššího bodu lanovky fascinující výhled na celé Dolomity s Marmoladou na obzoru. Nad Brixenem se zvedá do výše téměř 2 500 m masiv Plose. I zde byly sjezdovky od modrých až po černé. Lákadlem je pověstná 9 km dlouhá červená sjezdovka Trametsch. Kdo chtěl spíše odpočívat, měl poslední den na výběr celou řadu modrých sjezdovek na vrcholu, který se ale občas ponořil do mraků.  Zato po dojezdu k parkovišti nás čekalo sluníčko a na teploměru 17°C.  Po občerstvení za poslední eura se plni dojmů a s desítkami km v nohách vydáváme směr Innsbruck, Mnichov, Rozvadov, Praha. Poděkování patří CK Víkend PLUS, její příjemné průvodkyni paní Ivě Matulkové za hladký průběh a zajímavé informace během cestování busem. O úspěch celé akce se zasloužili též všichni „Dušňáci“.  Opět se potvrdilo, že se učitelé nemusí bát vydat se s nimi za hranice všedních dnů. –hb-

Již všechny třídy prvního ročníku se vrátili z lyžařského kurzu ve Špindlerově Mlýně. Počasí přálo, jak můžete posoudit ve fotogalerii. Hromovka s ranním manšestrem je supr zážitek. Kdo jednou okusil, ten rozumí....

Tato exkurze se konala na konci října. Jela naše třída (4.V), vodaři ze 3.V a jako dozor paní profesorka Matoušková a pan profesor Chramosta.
Naší cestu jsme započali na předem stanoveném místě, a to na zastávce Strašnická, kde jsme měli všichni sraz v 7:45. V 8 hodin jsme vyrazili objednaným autobusem. Naše první zastávka byla na úpravně pitné vody v Káraným. Zde jsme měli přednášku a prohlédli jsme si provozy úpravny vody. Mohli jsme ochutnat vodu, která právě prošla úpravou. 
Dále jsme jeli na malou ČOV v Brandýse. Tady mě to moc nezaujalo a dále jsme jeli na větší ČOV. 
K večeru jsme dorazili do chaty, kde jsme byli ubytovaní. Když jsme si vybalili a "zabydleli" se, šli jsme se projít do okolí a navštívili jsme přehradu Souš (Černá Desná). Na tuto přehradu jsme šli následující den i s panem hrázným. Ukázal nám štolu a řekl spoustu zajímavých informací. Po této přehradě jsme navštívili další a to přehradu Bílá Desná (Protržená přehrada). Člověk, když to tam viděl, dokázal si živě představit, jak asi tato přehrada vypadala v plné kráse, když ještě stála. Z této přehrady jsme se vydali lesem do Josefova dolu. Tam jsme měli hodinový rozchod a poté nás měl autobus přiblížit k přehradě Josefův Důl - až k hrázi jsme ale bohužel museli po svých. Když jsem vylezla nahoru, myslela jsem, že jsem vypustila duši, ale ta cesta za to stála. Na této přehradě byl asi nejlepší hrázný, kterého jsme měli. Vše nám dobře vysvětlil, byl vtipný a někdy si z nás i utahoval. Každopádně přehrada Josefův důl byla skvělá. Moc se mi líbila, líbilo se mi okolí a příroda kolem. V úterý se počasí relativně vydařilo, zima byla pouze ráno a dopoledne začalo svítit Slunce.
Myslím si, že ve středu jsme se všichni těšili hlavně domů než na nějaké přehrady. Do toho počasí nebylo dvakrát dobré už od ráno. Pršelo a byla zima. Jako první jsme byli na přehradě Seč. Pan hrázný byl tak hodný, že pro nás otevřel šoupě a my mohli vidět, jaké množství vody dokáže proudit výpustí. 
Poslední přehrada, která nás čekala, byla Vrchlice. Tady jsme se zdrželi asi tak 10 minut. Ne-li méně. Zima byla neuvěřitelná a skoro nikdo se nedokázal soustředit na pana hrázného, co nám vypráví.
Celkově exkurzi hodnotím kladně. S profesory byla sranda, se třídou jsme hráli hry a povídali si. V autobuse jsme se nenudili. Rozhodně to byl vydařený výlet a je škoda, že tohle byl asi náš poslední.