Ve středu 17. 12. 2014 jsme měli sraz v 8:15 před Strahovským stadiónem. Po příchodu paní profesorky jsme vyrazili ke Strahovskému tunelu. Tam už na nás čekal pan Kučera (táta našeho spolužáka Kryštofa), který nás nejprve zavedl na dispečink tunelů v Praze, kde jsme mohli vidět jednotlivé tunely a jejich každodenní provoz. Pan Kučera nám vysvětlil, jak dispečink funguje, jak je vybaven a jak se postupuje při tom, když se v tunelu něco stane. Pro mě bylo zajímavé například to, že se v tunelu nachází různá čidla, která vám dokáží přesně určit, kde je požár. Dokáží zjistit i to, jestli se v tunelu pohybuje nějaký člověk, či jestli se zde provoz aut zastavil, v důsledku nějaké nehody.
Po návštěvě dispečinku jsme se vydali níž do tunelu. Vlastně jsme vyšli z dispečinku a vydali se po schodech dolů. Až jsme sešli úplně na dno budovy. Zde jsme vešli do dveří a byli udiveni obrovským prostorem, kde byla schovaná vzduchotechnika tunelu. 
Dále jsme se šli podívat ještě po chodbách tunelu, přitom jsme také zjistili, že tunel byl postaven i jako protiatomový kryt. Upřímně - teď bychom tam asi stejně nepřežili, protože tam ani nejsou zásoby atd.… Pak jsme vešli do jedněch dveří, kde jsme se mohli podívat do hluboké jámy. Na jejím konci jsme mohli vidět pohybující se světýlka, což byly překvapivě auta v tunelu. Myslím, že po této návštěvě, jsme se už vypravili zpět nahoru po schodech a do zimy, která nás nemile uvítala, když jsme vyšli z budovy. Rozloučili jsme se s naším průvodcem a poděkovali mu za prohlídku Strahovského tunelu. 
Poté jsme se vydali na druhou exkurzi do “Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka”
Museli jsme jet autobusem na stanici “Dejvická”, zde přestoupit na jiný autobus a jet na stanici “Hydrologický ústav”.
Naší další zastávkou byl VÚV T.G.M., kde se nám naskytla možnost vidět kalibrační žlab, který slouží ke kalibraci hydrometrických vrtulí či ultrazvukových měřičů. Tyto vrtule by měly projít kalibrací každé dva roky podle zákona. Je výjimečný například tím, že žlab je naplněn vodou ze samotné Vltavy. Mohli jsme vidět zmenšené modely přehrad, na kterých se modeluje skutečné proudění a díky přesným měřítkům modelu se dají minimalizovat chyby na skutečné stavbě tak, aby přehrada splňovala co nejlépe svou funkci a díky biokoridoru byla vhodná i pro živočichy, jež se v řece pohybují.
Poté si nás převzala jiná průvodkyně, a my jsme s ní absolvovali dlouhou cestu celým institutem, kde jsme většinou skončili v nějaké laboratoři. Například laboratoř, kde se zjišťovalo, kolik je v odpadních vodách obsaženo nepovolených drog. V té laboratoři to docela dost zapáchalo. Ale byla tam pro mě ještě jedna zajímavější, jelikož jsem rybář. Tam byla akvária s rybami. Bylo tam hodně úhořů, to je nádherná ryba. Řekli nám, že rybám dávají přímo do břišní dutiny mikroskopické vysílačky a následně ryby sledují, jak se chovají volně v terénu. To je asi tak vše co mě z exkurze zaujalo.
Upřímně se mi exkurze líbila. A snad nejen mně, ale i celé třídě. Bylo příjemné strávit den mimo školu a přitom se i něco zajímavého naučit.

Terezie Kolková, Adéla Kučerová a Michal Procházka, 1B