Ze života školy

Budoucí stavaři z 3. C a z 2. A se byli podívat ve výrobním závodě na zpracování recyklovatelného papíru. Jak se jim tato exkurze líbila a co si z ní odnesli, se můžete dozvědět z žákovských příspěvků:

Ve středu 30.11.2016 dopoledne jsme se vypravili na exkurzi do Brandýsa nad Labem, kde jsme navštívili výrobní závod CIUR a.s. Jedná se o českou rodinnou firmu, která byla založena v roce 1991. Zabývá se výrobou celulózových vláken z mnoha druhů recyklovatelného papíru. V této oblasti se řadí mezi evropskou špičku.

Při vstupu do budovy jsme se rozdělili na dvě skupiny. Naše skupina se nejprve vydala na prohlídku výrobních hal s rušným prostředím, kde jsme viděli, jak se třídí papír na mnoho skupin, recyklaci, balení hotového výrobku či laboratoř. Mimo jiné jsme měli možnost prohlédnout si v „reálu“ konstrukční řešení různých hal, které byly postupem času přistavovány. V závěru prohlídky jsme se ještě podívali do podnikové prodejny. Po výměně skupin jsme se sešli v zasedací místnosti, kde jsme se dozvěděli další informace o historii firmy a jejích činnostech a prohlédli si jednotlivé vzorky izolací.

Z exkurze mě nejvíce zaujal stroj na balení palety s pytli, či informace o výrobě sněhu do známých filmů.

David Hes, 3. C

CIUR a.s. je česká rodinná firma založená roku 1991. Firma patří ke světové špičce v oblasti výroby celulózových vláken na bázi recyklovaného papíru.

Firma je rozdělena do 3 hlavních směrů: izolace, průmyslová vlákna a TZB. Jejich výrobky jsou ekologicky šetrné, což dokazují jejich české i zahraniční certifikáty. Jejich hlavní výrobní závod je v Brandýse nad Labem, kde jsme byli na exkurzi. Firma zužitkuje 50 000 tun recyklátu ročně, z nichž vyrábí více jak 56 produktů. Mají 4 samostatné výrobní linky a jejich export má zastoupení ve více jak 26 zemích světa.

Exkurze do firmy CIUR a.s. v Brandýse nad Labem byla velmi poučná a zajímavá. Nejvíce se mi líbila prohlídka výrobní technologie a na tento zážitek budu dlouho vzpomínat.

Vít Novák, 3. C

Dne 28.11.2016 se třídy 3. A a 4. A s paní učitelkou Ing. Halaburtovou a Ing. Městkovou zúčastnily exkurze do firmy Rigips s.r.o, zabývající se výrobou sádrokartonových desek. Továrna se nachází v obci Horní Počaply nedaleko města Mělník. Po našem příjezdu jsme zde byli mile přivítáni v tzv. Škole suché výstavby, což je nová budova v areálu továrny. Zde jsme se v moderním přednáškovém sále ze sádrokartonových desek zúčastnili přednášky o historii firmy. Byli jsme také proškoleni o bezpečnosti pohybu po provozu během následující prohlídky továrny. Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny, první ze skupin se vydala na samotnou prohlídku výrobní linky a druhá skupina mezitím sledovala v přednáškové místnosti prezentaci o výrobcích ze sádrokartonu, jejich vlastnostech a širokém způsobu využití. Po návratu první skupiny jsme se vydali do továrny i my. Prohlídku jsme začali v prostorách, kam nákladní automobily dováží velké, asi třítunové role papíru. Poté se jedna z rolí osadí do odvíjecího zařízení a roluje se na výrobní linku. Na papír se následně navrství sádrová kaše, po jejímž přidání se celý pás v tomto místě rozvibruje, aby došlo k stejnoměrnému navrstvení kaše a její homogenizaci. Poté se na tuto skladbu nasadí druhá vrstva papíru. Celý blok následně pokračuje po výrobní lince až k řezačce. Po celou dobu jízdy sádra tuhne. V řezačce se sádrokartonový pás nařeže na požadované rozměry a vzniklé desky se nechají přibližně 45 minut schnout v sušičce. Poté jsme si prohlédli nakládku zboží na palety a vrátili jsme se do školící budovy, kde jsme počkali na naši druhou skupinu. Odpoledne jsme se vrátili zpět do Prahy.

Sepsal Albert Schneider, 3. A

Ve čtvrtek 21. 4. 2016 se konal již 14. ročník Školního turnaje v nohejbalu trojic. Tentokrát se uskutečnil na hřišti Sportovního areálu Masná v Praze 1, kam chodíme na hodiny tělesné výchovy.

Do turnaje se přihlásilo 8 třídních týmů z 1. až 3. ročníku (třídy 4. ročníku daly přednost přípravě na maturitní zkoušky). Hrálo se ve dvou skupinách systémem každý s každým na dva vítězné sety a dva nejlepší týmy z každé skupiny postoupily do semifinále, v němž se utkaly týmy 1. A s 2. B a 3. A s 3. B o postup do finále. Ve finále na sebe narazily týmy 2. B a 3. B. Většina zápasů celého turnaje byla vyrovnaná, o čemž svědčí, že řada jich končila až “tajbrejkem“.

Konečné umístění týmů:

1. místo 3.B

2. místo 2.B

3. místo 3.A

Turnaj proběhl v dobré sportovní atmosféře, k níž přispělo i hezké slunečné počasí.

Mgr. Jarmila Hrivnáková

STRETECH je přehlídka středoškolských prací, která se již řadu let pořádá na půdě ČVUT. Letos jsme se jí účastnili za studenty naší školy dva – já, Marek Bílek, s modelem hydrostatického jezu, který jsem použil i do Středoškolské odborné činnosti a Tomáš Bubeníček s malou vodní elektrárnou.

Sraz jsme měli s Tomášem a s paní Ing. Hanou Matouškovou v 8:15 před budovou ČVUT. Paní profesorka nás povzbudila a detailněji informovala o průběhu celého dne. Po registraci jsme mohli začít hledat naše prezentační místo. To jsme lehce upravili, rozvinuli zde naše plakáty, umístili model a postavili školní banner.

U našeho prezentačního stánku podstatě neustále někdo byl. Někteří se jen dívali, jiní se blíže zajímali o naše práce. Díky tomu jsme mohli vést zajímavé diskuse o vodních elektrárnách a hydrostatických jezech, získávat nové poznatky a kontakty na kapacity z ČVUT a dalších vysokých či středních škol.

Den byl vyčerpávající, ale úspěšný. Udělali jsme snad dobrý dojem i reklamu naší škole.

Marek Bílek, 3. B

V úterý 10. května 2016 se vydala dopravní část třídy 3. B prozkoumat stavbu železničního tunelu raženého nedaleko Plzně u Ejpovic. Nejednalo se však o stavbu jen tak ledajakou, tento tunel bude tím nejdelším, jakým budou vlaky od roku 2017 v ČR projíždět.

Nicméně popořádku. Nejdříve jsme navštívili informační centrum umístěné nedaleko staveniště. Tam jsme se dozvěděli jak základní technické údaje o tunelu, tak i širší souvislosti vedoucí k jeho zbudování. Stavba tohoto rozsahu je finančně velmi náročná (celková předpokládaná cena modernizace trati Rokycany-Plzeň činí přibližně 4 miliardy Kč), proto i důvody její realizace musí být opravdu opodstatněné. Hlavním důvodem je modernizace třetího železničního koridoru, jehož součástí je i úsek z Prahy do Plzně a zkrácení jízdní doby mezi Prahou a Plzní pod jednu hodinu.

Po úvodním briefingu jsme nasedli do čekajícího autobusu, a protože byl tunel právě obsazen jinou exkurzí, jeli jsme se podívat na další stavby, které s modernizací tohoto úseku souvisí. Zastavovali jsme na samých zajímavých místech. Viděli jsme rekonstrukci stávajících mostů i mosty nově postavené, budované propustky i protihlukové zdi. Hodně času jsme věnovali rekonstrukcím stanic a zastávek. Komfort cestujících je zde zvýšen zejména výstavbou nových nástupišť s nástupní hranou ve výšce 550 mm nad temenem kolejnice. Nástupiště je s bezbariérovým přístupem, je opatřeno pruhy pro slabozraké a vybaveno novým osvětlením a informačním zařízením pro cestující.

V rámci přednášky před vlastní prohlídkou tunelu jsme získali další technické údaje a informace o způsobech ražby. Dozvěděli jsme se také o problémech, které výstavbu provází a zdržují. Jedním z nich je například jiné složení hornin, než jaké se po geologickém průzkumu předpokládalo. Těmto neočekávaným změnám se musel přizpůsobit i razící štít, jehož starší a menší sestry známe z výstavby metra. Zde používaný štít dostal název Viktorie a má úctyhodných 1800 tun, výkon 3,6 MW, průměr 9,89 m a délku 110 m.

Po přednášce jsme se konečně dostali k ústí tunelu, kde jsme obdrželi „krabičku záchrany“. Šlo o jistou formu plynové masky s baterkou, jejíž funkčnost jsme naštěstí ověřovat nemuseli. Pak už jsme jen nasedli do speciálního motorového vozíku a ponořili se do hlubiny tunelu. Cesta to byla dlouhá, mluvit se kvůli hluku motoru nedalo a byli jsme i rádi, že jsme si vzali nějaké oblečení navíc. Po více jak třech kilometrech jsme však dosáhli cíle, z vozíku vystoupili a šli se na Viktorku podívat. Ani zde jsme toho však příliš neslyšeli - razící břity rubající čelbu tunelu vytvářely nejen pekelný rachot, ale i povážlivě třásly vlastním tělem štítu. Zážitek to však byl hluboký…

Zpátky jsme se vrátili sice trochu zmrzlí a nahluchlí, ale zdraví a zase o něco chytřejší. Od tohoto dne si každý ze zúčastněných žáků přeje u maturity vytáhnout otázku Podzemní stavby.

Ing. Hynek Hrubeš

Zajímavé odkazy:

https://www.youtube.com/watch?v=6EYxZZ_paoo

http://www.koridory.cz