Ze života školy
Diskuse se zástupcem Kanadského úřadu pro jadernou bezpečnost u nás na škole, a česky?
Při nedávném pracovním setkání na CNSC (Canadian Nuclear Safety Commission) v Ottawě jedna studentka naší školy zaujala tamní ředitelku odboru analytiky stavebních konstrukcí natolik, že se rozhodla navštívit naši školu. Jako ano, není úplně obvyklé, aby středoškolský student byl schopen prezentovat a diskutovat odborné znalosti, navíc v oblasti problematiky zavádění malých modulárních reaktorů do provozu. Ale i takoví studenti jsou na naší škole. A nejeden, samozřejmě s úrovní znalostí odpovídající středoškolákovi. Tedy tato paní ředitelka skutečně přijela na naši školu a svůj úřad představila včetně toho, co obnáší práce na takovém úřadu. Mimochodem tato přednáška opět byla v období prázdnin, stejně tak jako prezentace jednoho pana ředitele SÚJBu v srpnu v Řeži. Zjednodušeně řečeno se práce na jejím úřadu skládá ze směsice právního vyhodnocování a inženýrských analýz. Při následné diskusi paní ředitelka ze CNSC na příkladu své osoby ukázala, že život může být velmi zajímavý, zejména když člověk pracuje multidisciplinárně, a přitom na jednom pracovním místě. Diskuse byla vedena velmi technicky a účastnili se ji jednak naši studenti, ale také studenti (bakaláři, magistři a doktorandi) z naší partnerské Fakulty stavební ČVUT. A co dodat na závěr? Asi to, že upřímný zájem o mezi institucionální spolupráci na mezinárodní úrovni je rozhodně obohacující pro všechny a zejména pro naše studenty. Takže na naší škole bude probíhat příprava pro zkoušení různých směsí ve větších objemech pro použití při konzervování odstavených jaderných zařízení společně s partnerskými stavebními firmami a ve spolupráci se CNSC. Jo, a úplně na závěr: Paní ředitelka ze CNSC, ať rozená Kanaďanka, tak velmi pěknou češtinou, nejen že diskutovala s našimi žáky, ale také česky nás pozvala na další pracovní setkání na CNSC v Ottawě, a třeba už příští rok.
Beseda o povodních
Čtvrťáci v Římě
Studenti 4.E se účastnili šestidenního pobytu v italském hlavním městě Římě. Pobyt byl určen ke sportování a poznávání památek i kultury města. Bezprostředně po příletu na letiště Fiumicino jsme absolvovali cestu ke Koloseu a následně do ubytování v kempu mimo historické centrum. Cesta přeplněným linkovým autobusem byla italsky zážitková, proto se po zbytek pobytu raději volila doprava vlakem, který má konečnou stanici přímo v centru města. Během sportovního kurzu jsme nachodili přes sto kilometrů a potkali spousty nejvýznamnějších staveb antického Říma: Coloseum, Forum Romanum, Traianovu tržnici, fontánu de Trevi, Andělský hrad, Španělské schody… Jeden den věnovala třída návštěvě Vatikánu, kde vyšlapala po dlouhém točitém schodišti až do kopule baziliky sv. Petra. Nezapomenutelná byla také večerní prohlídka historického centra Říma. Výlet byl opravdu povedený.
Jak se stavěla betonová kánoe
Také v letošním roce budeme vyrábět betonovou kánoi, v rámci středečních seminářů @betonari_z_dusni již plánujeme průběh prací. Pojďme se ale zpětně podívat v příspěvku Matěje Fialy ze třídy 4.E, jak výroba loňské kánoe probíhala.
Harvesting v USA, aneb není sklizeň jako sklizeň
Spojené státy americké měly vždy tah na branku, co se týče nových technologií. Kolébkou jaderného výzkumu je oblast Oak Ridge ve státě Tennessee, kousek od města Knoxville, kde se nachází špičková laboratoř ORNL (Oak Ridge National Laboratory) a hned vedle v údolí slavné, nebo vlastně neslavné … těžko říct, zařízení s kódovým označením Y-12, velká součást projektu Manhattan. Protože Amerika je jen skok letadlem z Kanady, stavili jsme se právě v Oak Ridge. Ale protože Amerika je také rozhlehlá země, opět platilo, že bez auta ani ránu, a v sumě to zase byly desítky hodin za volantem. Kromě laboratoří ORNL jsme viděli muzeum zařízení Y-12, kde je i vystavena maketa bomby, která byla shozena na Hirošimu. Jaderná energie se holt umí i zneužívat. Naopak v mírovém využití se USA staví do čela iniciativy pro udržování stávajících jaderných elektráren v provozu, pro což je však nutné získávat nezvratné důkazy o dostatečné kvalitě materiálů, ze kterých jsou jaderné elektrárny postaveny. Jedné takové aktivitě se říká „harvesting“, což znamená sběr vzorků stavebních a strojírenských materiálů pro následné průkazní analýzy. Ve Washingtonu v hlavní budově americké obdoby SÚJBu (US NRC) probíhala jednání týkající se jednak sjednocování postupů pro udržování jaderných elektráren v dlouhodobém provozu, a jednak ohledně harvestingu, kdy byly řešeny možnosti jednotlivých zemí pro snížení nákladnosti získávání zkušebních vzorků ze stávajících elektráren. Česká republika, tedy přesněji ČEZ, ÚJV Řež, Centrum výzkumu Řež, ČVUT a ano, naše škola (opět díky spolupráci s naší partnerskou Fakultou stavební ČVUT) stojí v čele světových aktivit týkajících se harvestingu. Mimochodem naši studenti se už poněkolikáté podíleli na identifikacích vzorků v jaderné elektrárně Temelín. Další sběry budou probíhat různě po Evropě a je velmi pravděpodobné, že naši studenti se budou i těchto aktivit účastnit. Zajímavé bylo zjištění, že i Američané vytvářejí velmi inspirativní možnosti pro středoškolské studenty. Ve Washingtonu jsme se také setkali s naším starým dobrým známým, prof. Maruyamou, který naší škole neobyčejně fandí. Zřejmě tedy lze očekávat další setkání s tímhle naším velkým fandou, a to přímo v Japonsku.