První linka z Prahy do Curychu s přípojem dále do Toronta startuje z Prahy před půl sedmou ráno. K tomu osm hodin nad Atlantikem a dalších pět hodin za volantem, aby se člověk dostal včas do Ottawy na pozdní večeři s kolegou z Kanadské komise pro jadernou bezpečnost (CNSC), no, a hned je z toho hodně dlouhý den, o časovém posunu raději ani nemluvě. Ale mluvit se naopak dá o neskutečném obdivu ze strany Kanaďanů, kteří nejdříve nechápali, ale pak vyzvídali … jak že to prý s těmi středoškoláky děláme. Není divu, když na všech setkáních jedna studentka z naší školy odprezentuje svou část výzkumu a plnohodnotně se účastní diskusí. Jako ano, očka kanadských kolegů na naši studentku mrkala a možnost zaměstnání v Kanadě v jaderném průmyslu byla hned na stole. Asi by bylo dobře ještě trochu studovat, třeba na naší partnerské fakultě, už kvůli zářezu v životopisu, ale že zájem o šikovné mladé techniky roste, to je všude na světě stejné. Jako jo, Kanada je dobrá, bydlení a lidé super, snad tedy až na ty šílené vzdálenosti v téhle rozlehlé zemi. Takže bez auta ani ránu. Naše technická setkání na CNSC v Ottawě byla jednak o betonu v jaderných zařízeních, ale také o výstavbě a způsobu licencování nových SMR, což je pro Česko hodně zajímavé téma. To, že Kanada jde tvrdě za svým snem o SMR, jsme viděli v areálu jaderné elektrárny Darlington na břehu jezera Ontario, kde je hotová základová deska a v dnešních dnech finišuje proces vydání licence, tedy povolení, pro započetí výstavby jaderných částí projektu SMR. Naopak v jaderné elektrárně Pickering, která, stejně jako všechny jaderné elektrárny v Kanadě, používá domácí reaktory CANDU, jsme zažili poslední dny reaktoru Pickering 1, který bude za čtyři dny po padesáti letech služby navždy odstaven. V dalších elektrárnách zase probíhají úpravy pro další provozování. V návaznosti k tomuto jsme s kolegy v kanadské verzi naší Řeže, tedy v Kanadských jaderných laboratořích (CNL) v Chalk River, diskutovali vzájemný pokrok ve vývoji metod pro prodlužování životnosti kritických betonových částí jaderných elektráren. CNL je společně s ČVUT a Centrem výzkumu Řež v této oblasti velmi aktivní. Prostě i po těchto zkušenostech z první ruky je jasné, že jaderný průmysl je záruka perspektivního zaměstnání. Jo, a mimochodem, velmi pravděpodobně naši školu v dohledné době navštíví jedna z ředitelek Kanadské komise pro jadernou bezpečnost (CNSC), prý chce vidět, odkud se berou tak šikovní studenti.