V úterý 10. května 2016 se vydala dopravní část třídy 3. B prozkoumat stavbu železničního tunelu raženého nedaleko Plzně u Ejpovic. Nejednalo se však o stavbu jen tak ledajakou, tento tunel bude tím nejdelším, jakým budou vlaky od roku 2017 v ČR projíždět.

Nicméně popořádku. Nejdříve jsme navštívili informační centrum umístěné nedaleko staveniště. Tam jsme se dozvěděli jak základní technické údaje o tunelu, tak i širší souvislosti vedoucí k jeho zbudování. Stavba tohoto rozsahu je finančně velmi náročná (celková předpokládaná cena modernizace trati Rokycany-Plzeň činí přibližně 4 miliardy Kč), proto i důvody její realizace musí být opravdu opodstatněné. Hlavním důvodem je modernizace třetího železničního koridoru, jehož součástí je i úsek z Prahy do Plzně a zkrácení jízdní doby mezi Prahou a Plzní pod jednu hodinu.

Po úvodním briefingu jsme nasedli do čekajícího autobusu, a protože byl tunel právě obsazen jinou exkurzí, jeli jsme se podívat na další stavby, které s modernizací tohoto úseku souvisí. Zastavovali jsme na samých zajímavých místech. Viděli jsme rekonstrukci stávajících mostů i mosty nově postavené, budované propustky i protihlukové zdi. Hodně času jsme věnovali rekonstrukcím stanic a zastávek. Komfort cestujících je zde zvýšen zejména výstavbou nových nástupišť s nástupní hranou ve výšce 550 mm nad temenem kolejnice. Nástupiště je s bezbariérovým přístupem, je opatřeno pruhy pro slabozraké a vybaveno novým osvětlením a informačním zařízením pro cestující.

V rámci přednášky před vlastní prohlídkou tunelu jsme získali další technické údaje a informace o způsobech ražby. Dozvěděli jsme se také o problémech, které výstavbu provází a zdržují. Jedním z nich je například jiné složení hornin, než jaké se po geologickém průzkumu předpokládalo. Těmto neočekávaným změnám se musel přizpůsobit i razící štít, jehož starší a menší sestry známe z výstavby metra. Zde používaný štít dostal název Viktorie a má úctyhodných 1800 tun, výkon 3,6 MW, průměr 9,89 m a délku 110 m.

Po přednášce jsme se konečně dostali k ústí tunelu, kde jsme obdrželi „krabičku záchrany“. Šlo o jistou formu plynové masky s baterkou, jejíž funkčnost jsme naštěstí ověřovat nemuseli. Pak už jsme jen nasedli do speciálního motorového vozíku a ponořili se do hlubiny tunelu. Cesta to byla dlouhá, mluvit se kvůli hluku motoru nedalo a byli jsme i rádi, že jsme si vzali nějaké oblečení navíc. Po více jak třech kilometrech jsme však dosáhli cíle, z vozíku vystoupili a šli se na Viktorku podívat. Ani zde jsme toho však příliš neslyšeli - razící břity rubající čelbu tunelu vytvářely nejen pekelný rachot, ale i povážlivě třásly vlastním tělem štítu. Zážitek to však byl hluboký…

Zpátky jsme se vrátili sice trochu zmrzlí a nahluchlí, ale zdraví a zase o něco chytřejší. Od tohoto dne si každý ze zúčastněných žáků přeje u maturity vytáhnout otázku Podzemní stavby. 

Ing. Hynek Hrubeš

Zajímavé odkazy:

https://www.youtube.com/watch?v=6EYxZZ_paoo

http://www.koridory.cz