Ve dnech od 29. do 30.9.2015 se třída 4.C Střední průmyslové školy stavební v Dušní společně s mladšími ročníky, které jsou stejně jako my vodohospodářsky zaměřené, zamířili na dvoudenní exkurzi do severozápadních Čech, kde jsme navštívili několik zajímavých a většinou ne příliš známých objektů.

Poté, co jsme se sešli na autobusovém stanovišti na stanici metra A Strašnická, jsme autobusem odcestovali směrem na Kostelec nad Labem, kam jsme ale dorazili s mírným zpožděním, protože centrum Brandýsa nad Labem bylo v opravě a městem se nedalo projet. Poté, co jsme bezpečně dorazili do Kostelce, prošli jsme přibližně 300 metrů dlouhou cyklostezkou od parkoviště až k místnímu jezu, kde nám byl přítomným pracovníkem detailně popsán jak vznik, tak i fungování jezu. Negativem tohoto výkladu byl fakt, že pán mluvil velmi potichu a nebylo mu rozumět, jinak se jednalo o zajímavý výklad. Na závěr přednášky jsme si také mohli prohlédnout strojovnu malé vodní elektrárny, která se nacházela na levém břehu toku.

Po opuštění Kostelce jsme zamířili dále po směru toku Labe, tentokrát do Liběchova nedaleko Mělníka, kde se nacházel segmentový jez s dvěma plavebními komorami, z nichž ta větší právě procházela čištěním, takže jsme si ji mohli prohlédnout ve vypuštěném stavu. Zdejší přednáška byla také velmi zajímavá, přednášející nás zavedl pod samotný jez, kde jsme si mohli prohlédnout řídící ústrojí a následně i strojovnu. Ihned po opuštění Liběchova jsme se vrátili zpět do Mělníka, kde proběhla krátká návštěva v sídle firmy, která vyrábí hermetické brány do plavebních komor.

Poté už jsme se přesunuli do severozápadních Čech, konkrétně do Chomutova, kde jsme měli zajištěné ubytování v hotelu Hřebíkárna. Hotel byl velmi pěkný, moderní, s vlastní restaurací a internetovým připojením, což mnozí studenti ocenili. Ještě před večeří jsme se vydali navštívit dva vodohospodářsky významné objekty - Podkrušnohorský přivaděč a Kamencové jezero. K přivaděči jsme neměli daleko (jeho trasa vedla několik desítek kroků od našeho bydliště) a po zdárném překonání strmého kopce jsme se mohli pokochat výhledem na jeho lichoběžníkový profil. Poté nás čekala o poznání delší cesta ke Kamencovému jezeru, které vzniklo neznámým způsobem a je charakteristické svým složením. Bohužel jsme u jezera z důvodu blížící se večeře nemohli zůstat déle, a cesta se tak v poměru cena/výkon nevyplatila.

Po večeři se většina z nás vydala sledovat probíhající mistrovství světa v rugby, popřípadě šla po náročném dni brzy spát.

Druhý den ráno jsme v časných ranních hodinách vyrazili do Litvínova hledat přehradu Fláje. Po jejím úspěšném nalezení jsme zde strávili přibližně 90 minut, z nichž většinu z nás zaujal stavební styl hráze - byla totiž dutá a rozdělená na jednotlivé sektory.

Po návštěvě Flájí jsme se vydali pryč z Litvínova na přehradu Janov, která je největší zděnou hrází v republice. Výklad nám zde opět obstaral náš přednášející, který s námi cestoval celý den. Přehrada byla velmi hezká, byl z ní moc pěkný výhled a většinu studentů zde bavil zatoulaný pes, který volně pobíhal po koruně.

Poté nás čekala předposlední zastávka na přehradě Nechranice, která byla dimenzována na velký průtok vody, a rozlohou tak sahala až do míst, které jsme z její koruny nemohli vidět. Nejprve jsme si prohlédli interiér a řídící středisko hráze, poté jsme se přesunuli tunelem do věžového objektu, který zde sloužil jako vodní elektrárna.

Poslední zastávka nás čekala v tepelné elektrárně Prunéřov, kde nám jedna z pracovnic vysvětlila postup čištění odpadní vody a využívání odpadních látek v dalším zpracování. Také nám ukázala velkou strojírnu, kde přes nadměrný hluk nebylo téměř slyšet vlastního slova.

Po skončení této přednášky jsme se přesunuli zpět do Prahy. Cestou jsme ještě vysadili naší paní profesorku ve Slaném a na metru Dejvická jsme byli rozpuštěni zpět do svých domovů. 

Celkově hodnotím exkurzi kladně, jen byla v některých ohledech velmi náročná, což se při vysokém počtu zastávek přenášelo do celkové únavy.

Tomáš Pauček, 4.C